Technické a přírodovědné vzdělávání

Dobře nastavený systém technického vzdělávání, který přinese vysoké množství technicky vzdělaných lidí, je základem pro zvyšování konkurenceschopnosti České republiky. V současné době je však u nás kvalitních technických pracovníků nedostatek, což má svou obecnou příčinu v preferenci humanitních a jiných oborů. Celonárodní kampaň Rok průmyslu a technického vzdělávání (2015) ukazuje, že se situace na poli technického vzdělávání výhledově obrací k lepšímu, avšak tento trend je zapotřebí dále významně podpořit.

Podívejte se na hlavní GAME CHANGERS pro technické a přírodovědné vzdělávání.

Situace, současný stav a východiska

V posledních letech je ze strany zaměstnavatelů opakovaně zdůrazňován požadavek na kvalifikované zaměstnance v technických a přírodovědných oborech na nižších, středních i vyšších kvalifikačních úrovních.

V reakci na to se vždy nad tímto problémem strhne diskuse a pravidelně se stereotypně stočí na téma nedostatku absolventů škol a na to, jakým výzvám by se mělo postavit počáteční vzdělávání – tedy na školách všech úrovní, od základních po vysoké.

Poměrně málo diskutovaným a opomíjeným, nicméně strategicky klíčovým tématem se však v současné době jeví změny kvalifikační struktury na trhu práce a podpora dalšího vzdělávání podpory kvalifikací v oblastech technických a přírodovědných.

Na rozdíl od možností škol – počátečního vzdělávání, které si kapacitně sahá na své limity, se mnohem méně pozornosti věnuje trhu práce – dalšímu vzdělávání a kvalifikacím (rekvalifikacím) osob, které jsou každoročně disponibilní v rámci přirozených pohybů a změn na trhu práce. Tyto počty jsou víceméně o řád větší než počty absolventů.

Hlavní příčiny z pohledu počátečního vzdělávání spočívají:

• Ve velmi významném snížení počtu osob ve věkové kohortě žáků/studentů, který bude trvat dalších cca 15 let. Situace z dob kolem roku 1990, kdy žáků nastupujících na střední školy bylo ve věkové kohortě zhruba dvakrát tolik než dnes, se nebudou v dohledné době opakovat. Učňů a absolventů obecně není dostatek a dostatek jich nebude, protože se před patnácti lety prostě nenarodili.
• V poměrně velkém počtu osob, které ve vystudovaném „technickém oboru“ dále nepracují a nepokračují – tato fluktuace je však v současné době poměrně běžná a technické obory postihuje stejně jako řadu oborů jiných.
• V nástupu pouhých 23 500 žáků ročně na středoškolské „technické obory“ (při širší definici „technické obory “ cca o deset tisíc více – viz následující tabulka). Tento údaj je jen praktickým doložením situace popsané výše… i kdyby všichni nastoupili (jako že nenastoupí), stejně by nestačili na deklarované požadavky zaměstnavatelů.

• V nesplnitelných požadavcích řady zaměstnavatelů, kterými často odvádějí pozornost od realistických řešení. V dohledné době není možné očekávat, že budou vyslyšeny setrvalé požadavky a tlak zaměstnavatelů na naplňování většího počtu technických oborů omezením kapacity jiných typů středoškolských oborů (odborných i všeobecných), které dnes žáky z technických oborů odvádějí. Tyto změny sice jsou v kompetenci zřizovatelů škol, tedy krajských politických reprezentací, ale s ohledem na společenský rozměr takového zásahu a postupu jej nelze ani očekávat a ani doporučovat.
• V tom, že odborný výcvik není dostatečný ani svou kvalitou ani svým rozsahem. Jednou z příčin tohoto stavu je skutečnost, že neprobíhá v úzké spolupráci s praxí – tedy s firmou nebo přímo ve firmě.

Hlavních příčiny z pohledu trhu práce spočívají:

• V tom, že Česká republika má nejvyšší procento podílu průmyslu na HDP i zaměstnanosti z celé EU – je to 32 %, resp. 36,2 %
• V nárůstu indexu průmyslové výroby v ČR – s ohledem na to, že index průmyslové výroby nestagnuje – po výkyvu po roce 2008 opět narůstá – a průmyslová výroba je klíčovou komponentou HDP v ČR.
• V pomalu budované důvěře rodičů žáků v budoucnost technických profesí – řada podniků v odvětvích poptávajících „technické profese“ prošla v uplynulých 25 letech restrukturalizacemi a bankroty a složitě si získávají důvěru veřejnosti. Zejména rodiče, kteří nejvýznamněji ovlivňují rozhodnutí o prvním profesním kroku svých dětí, se podnikům daří jen pomalu přesvědčovat o modernosti a bezpečnosti svých provozů a perspektivě technických profesí.
• V odchodu populačně silných ročníků do důchodu – jsou v důchodovém nebo předdůchodovém věku. Počet odchodů by tedy musel způsobovat vážné propady i při struktuře a výkonech počátečního vzdělávání z roku 1990. Situace je o to vážnější, že se v současné době potkávají dva trendy – tedy odchod populačně silných ročníků do důchodu a demografický propad ročníků, ze kterých by se měli rekrutovat absolventi. Toto je pro řadu odvětví zásadním rizikem.
• V tom, že na trhu práce je permanentně cca 100–250 tisíc osob, které jsou „nezaměstnatelné“ – tedy nemohou nebo nechtějí a nebudou pracovat.
• V tom, že na trhu práce každoročně dochází k cca 300–500 tisícům změn nebo doplňování kvalifikace v oblasti dalšího vzdělávání (hrubý výpočet vychází z předpokladu, že 4,5 milionu pracujících osob mění zhruba 3–5krát za kariéru práci nebo kvalifikaci nebo si kvalifikaci zásadním způsobem doplňují). Tento potenciál je využíván jen velmi okrajově – oproti pozornosti stereotypně věnované počátečnímu vzdělávání je tato oblast prakticky opomíjena.
• V tom, že na trhu práce je 50–65 % osob v oboru, který nevystudovali – a to se ještě jedná o výstupy opřené pouze o „názvy“ profesí. Ve skutečnosti se po dvaceti letech praxe, a v technických profesích zvláště, jen velmi těžko setkáme s někým, kdo dělá přesně to, k čemu se vyučil nebo vystudoval. Nedělá to pravděpodobně proto, že ta profese nebo technologie už dnes prostě vypadá úplně jinak.
• Ve skutečnosti, že cca 2/3 osob (tedy 3 miliony) nejsou se svou prací zcela spokojeni a jsou ochotni uvažovat o změně své profese.
• V nízké produktivitě práce. Při jejím zvýšení by se počet poptávaných osob snížil.
• V „atomizaci“ profesí, v jejich štěpení na dílčí specializace, které se navíc rychle vyvíjejí… a již nikdy (a zejména v technických profesích) jejich požadavky nebude moci uspokojit počáteční vzdělávání, zejména ne to středoškolské. „Finální“ specializace se přesouvají do terciéru, ale hlavně do dalšího vzdělávání

Podívejte se na hlavní GAME CHANGERS pro technické a přírodovědné vzdělávání.

Gamechangers – klíčové kroky, mající potenciál způsobit změnu nebo k ní významně přispět.